Adaptační kurz 6.B v Ostravici

 Od 14. do 17. září jsme se s třídou 6.B účastnili adaptačního kurzu na chatě Liptov v Ostravici. V moc pěkném beskydském prostředí bylo jedním z hlavních záměrů kurzu strávit společně čas a poznat jeden druhého mimo školní prostředí. Samozřejmě jsem si také přál, aby si děti dny naplno užily.  

K celé akci jsem přizval známého kamaráda, o kterém jsem řadu let slýchával, jak hluboce zapálený je v tom, co celý život dělá a jak vynikající program dokáže připravit. Na Ostravici se mi konečně podařilo osobně si to prožít. Stanislav Prais se prakticky celý život věnuje práci s dětmi i dospělými. Pracuje v centru pro mládež v Ostravě, kde připravuje zážitkové programy pro děti různých věkových kategorií, a také různými projekty „zaměstnává“ studenty na Ostravské nebo Báňské univerzitě. I přes to, jak dlouho se této činnosti věnuje, je pro ni absolutně soustředěný, nadšený a jeho trpělivost jsem mu často tak trochu záviděl.

První den byl dle mého pohledu pozitivně aklimatizační. Dětem jsme před první aktivitou sdělili velmi zásadní informaci. Přestávají být dětmi a pomalu se z nich formují dospělí lidé. S tím se pojí vlastní zodpovědnost, kterou máme za sebe i za ostatní. Hry byly poté zaměřené na seznámení, osmělení a posílení základní vzájemné komunikace. Děti zjišťovaly, že je důležité být jeden tým a zároveň si zachovat svoji vlastní individualitu. Každý z nás má své přednosti, které je potřeba upevnit a nedostatky, na kterých pracujeme. Učili jsme se různým způsobům komunikace a uvědomovali si, jak důležitá je komunikace jako celek. Smajlíky v textu těžko nahradí naše gesta, pohledy nebo tón hlasu.

Rozcvička a hurá do nového dne. V druhém dni jsem si uvědomil, že adapťák na dva dny je nesmysl. Má to cenu, pokud spolu třída stráví alespoň 3, spíše více dní. Čtyři nebo pět dní je ideální doba a jsem rád, že jsme to takto nastavili. Den jsme začali snídaní s krásným výhledem 😊. Následovala zpětná vazba. Každý měl možnost povědět, co bylo pro něj fajn nebo co ho naštvalo. Hodnotili jsme také své nakreslené erby, které o nás samotných něco řeknou. Následovaly hry v týmech, kde pro splnění úkolu nebo nalezení ideálního řešení bylo ještě důležitější plně spolupracovat. V některých těchto aktivitách začalo docházet k různým konfliktům. Ty jsou často způsobené tím, že si prostě stojíme za svým názorem a nechceme slyšet ostatní, nebo si nepřipouštíme fakt, že může být jiná možná lepší cesta k cíli. Problémy v komunikaci a konflikty jsme se snažili řešit individuálně rozhovorem. Následovala pro mě samotného úžasná hra, při které jsme dávali dohromady tváře kriminálních gangů. Hodně jsme se naběhali a opravdu pořádně roztočili mozkové závity!
Po obědě jsme se pustili do stavby záchranných modulů. V menších skupinkách bylo stěžejní vymyslet plán na záchranu kosmonauta, jímž bylo vajíčko. Po svačině jsme připravili ohniště a večeři si opekli nad ohněm.

Třetí den jsme začali opět zpětnou vazbou k programu i všeho toho, co se v předešlém dni stalo. Opět byl prostor pro zamyšlení nad vlastními přednostmi i nedostatky. Dopoledne bylo odpočinkové a děti pracovaly na svých tričkách. Následovala celá řada dalších aktivit, ve kterých jsme se opět snažili porozumět různým způsobům komunikace. Den jsme zakončili stezkou odvahy, společným slibem a zpíváním u ohně.

Čtvrtý den byl ochutnávkou důvěry. Nemůžeme tady být sami pro sebe. Měli bychom se stále učit, že jsme tu jeden pro druhého. S některým si samozřejmě vytvoříme silnější přátelství a někdo nám jednoduše „sedí“ méně. To je realita běžného života. Ale neznamená to, že pro nás i tento spolužák, později spolubydlící na intru nebo kolega v práci, nemůže být užitečný nebo že spolu nebudeme vycházet.
Myslím, že jsme všichni pochopili, že je tohle běh na dlouhou trať.

Jak jsem Vám rodičům psal v mailech po čas adapťáku, stále je a bude na čem pracovat i nadále.
Naše třída je plná skvělých a mimořádných človíčků. Jsem velmi rád, že jsem součástí tohoto kolektivu.

Adaptační kurz z mého pohledu a z pohledu Standy vyšel dle záměru. Z feedbacku dětí lze usuzovat, že si akci užili, zároveň však pro ně nebyla jednoduchá. Prostě bylo to fajn a makáme a jdeme dál!

 

Mgr. Pawlas Jakub

zpět na seznam