Když prší, rád jezdím autobusem. Má to své výhody – vyslechnete si zajímavé příběhy, nemáte mokré ponožky, ani zacákané gatě z Gateu. Dnes pršelo.
Už jsem téměř vystupoval na ulici Frýdecké, když jeden z žáků polské školy zděšeně vyskočil a s očima vyvalenýma na vrch hlavy vykřikl: „Gdzie są Czesi?˝
Když jsem se rozhlédl, musel jsem mu dát za pravdu. Všude samí Japonci! A ne jen jeden autobus, ale hned tři! Osobní auta a v nich taky Japonci! S hrůzou jsem si v duchu říkal:„Co budeme s tolika samuraji s katanou, sumo zápasníky, gejšami, judisty,… dělat?˝ Naštěstí ve škole byly obětavé členky SRBŠ, paní Sobolová a paní Janiszewská, které se s pomocí kantorů ZŠ Frýdecká a deváťáků všech delegací ujaly.
Až když jsem se trochu uklidnil, zjistil jsem, že v delegacích byli specialisté na závodní okruhy Formule 1 (piloti byli z Fudži a Suzuki), zápasníci sumo, přeborníci v přenášení čehokoliv tyčinkami, kterými se jí, velmistři v přípravě suchi a odborníci na spoustu dalších disciplín, pro Japonce tak typických.
Návštěva japonské delegace byla tak dobře utajena, že ani Tomio Okamura o ní nevěděl, a tak na rozdíl od ostravského Night runu nepřijel. Ale naše děti se dobře bavily.
zpracoval Petr Vojtek
