Lyžařské výcviky 2023

V tomto roce se uskutečnily na přelomu února a března dva lyžařské výcviky. Jeden pro třídu 7.B a druhý pro třídu 7.A. Před odjezdem bylo vidět, že se kluci i holky moc těší. Je to přece jenom jedna z prvních třídních akcí, na které jsou společně sami bez rodičů. Prostě dobrodružství. Se třídou sedmáků jela také docela početná skupinka osmáků. S třídou 7.A měli jet žáci z 8.B, ale nakonec jeli pouze dva, což je škoda. 

Z Havířova jsme se opět vydali autobusem na Bumbálku, kde na nás již čekal majitel Kmínku - pan Robert. Společně jsme naložili rolbu až po střechu všemi lyžemi a snowboardy, taškami, lyžáky a batohy a sami jsme se vydali pěšky směrem ke Kmínku. Stojí za to zmínit, že v Havířově sníh nebyl žádný. Jak jinak. Globální oteplování je v plném proudu a zima byla až na předvánoční extrém zejména u nás ve městě jen o dešti a občasném sněžení, které povětšinou rychle roztálo. Na Bumbálce bylo sněhu docela dost. A na Kmínku také. Poslední týdny byly mrazivé a sníh k zemi parádně přimrzl. Na tuto přimrznutou vrstvu sněhu napadlo asi 15 - 20 cm čerstvého sněhu. 

Procházka na Kmínek je fajn. Super vzduch a příroda… Je dobré si s sebou vzít nesmeky. Zvláště pokud se počasí často mění. Cesta byla místy dost zmrzlá, ale zvládli jsme to bez pádů. Po cestě nemáme příliš čas na to mlsat nesmysly, a tak nám většinou dost vyhládne. Na chatě už nás čekal oběd. To domácí jídlo od paní Mirky stojí prostě vždy za to. Vynikající halušky, kuře na paprice, vdolky, kuře s rýží, gulášek, palačinky atd. S váhou to jde hodně nahoru, ale během dne dost nachodíme. 

První dny se seznamujeme s lyžemi a snowboardy. Někteří už nějaký pátek jezdí a jiní se jezdit potřebují naučit. Chce to hodně trpělivosti a zvláště u snowboardistů je potřeba se připravit na to, že začátky dost bolí. Vždycky klukům i holkám říkám, že jsem měl slzy v očích, když jsem to na snowboardu zkoušel poprvé. 

Večery jsou většinou o povídání o bezpečnosti, lyžování, technice nebo koukáme na filmy o horách. Je potřeba počítat s tím, že se před večerkou, která je ve 21 hodin, vybírají mobilní telefony. Tento rok jsem si obzvlášť všímal toho, jak jsme na nich závislí. V místnosti spolu sedí 8 mladých lidí a všichni koukají do telefonu. Docela mě to trápí. Myslím, že přicházíme o spoustu společné zábavy, rozvíjení vztahů a kreativních nápadů. Nuda nemusí být špatná věc. Příští rok uvažuji o tom, že telefony jednoduše necháme doma. Je neuvěřitelné, kolik času ztratí někteří na telefonech.

Letos jsem se snowboardisty vyrazil také na svah vedle chaty Sněžné. Projel jsem si to den předem. Bylo tam ticho a klid. Všude neprojetý prašánek. Stálo to za to. Jeden z mých asi nejpěknějších zážitků letošní zimy. Je to bez vleku! Když jsem to řekl klukům a holkám, moc se jim nechtělo šlapat. Ale nakonec byli rádi, že šli. 

Lyžáky jsme si užili. Měli jsme bohužel jeden úraz hned v úvodu prvního kurzu, což mě moc mrzí. Pád z backsidu na ruku není nic příjemného. Ale nic dalšího vážného nepřišlo. 

Letošní lyžáky stály za to. Sněhu mohlo být více, ale buďme rádi za přírodní eko sníh, který nám více méně vydržel! 

Jakub Pawlas

 

zpět na seznam